Pohádka jednoho vztahu...
Pohádka jednoho vztahu...
Bylo... Nebylo... Takhle nějak asi začíná každá pohádka. I ta má takhle začíná... I když s tím rozdílem, že tohle není pohádka pro malé děti... Tohle je příběh, který sepsal, píše a psát bude autor Život. Začalo to asi nějak takhle...
S mým současným přítelem se znám zhruba rok. Jezidli jsme spolu stejným autobusem do školy a někdy i ze školy, ale moc jsme toho spolu nenamluvili... Až do toho osudného dne.. Ten den jsem měla 17 let... Ze školy jsem šla na autobus, ale ne na zastávku s které jsem jezdila normálně, ale až na hlavní nádraží...
A ejhle! Kolem mě bylo asi deset zastávek a já nevěděla z které jede ten můj autobus... Rozhlížela jsem se kolem a najednou jsem uviděla HO... Nejistě jsem šla k němu... Zeptala jsem se ho jestli neví z které zastávky jede autobus do města kde oba dva bydlíme a on řekl že právě z té kde stál... V utobuse jsme si sedli spolu a já se celou cestu jen smála.. Celých 20 minut jsem se nepřestala smát... Jeho hlášky byli a jsou SUPER! Určitě by jste se jim taky zasmáli... A takhle to šlo dál...
Jednoho dne mi řekl co je vlastně zač... Řekl mi že je HOLKA a že za rok z něho bude díky několika operacím KLUK!!! Řerkl mi i jeho holčičí jméno a i to klučičí, současný... Celou dobu jsem si myslela že je to HOLKA... Oblíkal se, choval se a mluvil jako KLUK... A on... Nebo ONA??? A mě dal úkol... Nebyl lehký, to přiznávám, ale zvládla jsem ho... Po pár týdnech jsem si na tuhle skutečnost zvykla a začala mu říkat klučičím jménem a mluvit na něho v mužském rodě... Co jiného jsem také měla dělat, že?! Ano, občas jsem se přeřekla, ale bral to v pohodě...
Když jsem měla nějaké trable či něco jiného tak jsem se obrátila právě na něho... Byl to pro mě kluk s velkým K, kámoš který mi vždy pomohl... Ano, líbil se i, přitahoval mě, ale nikdy jsem si nemyslela že bych u něho měla šanci... Párkrát jsme spolu zašli ven a já se zase smála... Bylo mi s ním dobře... Bylo?? Ne!!! Je mi s ním SKVĚLE!!! Časem jsem se do něho zamilovala... Chtěla jsem mu to říct, ale nemohla jsem... Co kdyby se mi vysmál do očí?!
Náš vztah začal 2. července 2009 ... Byli jsme venku ještě s jednou kamarádkou a pomáhali mu roznést letáky... S kámoškou jsem o tpm mluvila a ta mi řekla , že mu to mám prostě říct... Zavolala jsem si ho k sobě a jednoduše mu řekla: „Zamilovala jsem se do Tebe!“ Koukal na mě jak kdybych snad spadla z Marsu... Nemohl říct ani jediné slovíčko... Jen se zeptal: „Fakt?“ Kladně jsem odpověděla a vydali jsem se na náměstí. Seděli jsme a kecali o všem možném... Kámoška po chvíli odešla domů a já už měla jít také... Samozřejmě mě šel doprovodit. Dtželi jsem se za ruce a svět okola nás jsem nevnímali... Domů jsem přišla jak sluníčko rozzářená až se mamka divila...
Jelikož naše město není malinké jak zrnko písku tak se to brzy rozkřiklo... Jakmile jsem dojela z dvoudenního výletu na Slovensku, rozhodla jsem se to říct mamce... To co mi řekla bych něpřála slyšet ani nejhoršímu nepříteli. Její slova, kříky, výčitky, výhružky... To vše mě bolelu srdce jak kdyby mě tam někod bodal tím nejostřejším nožem... Nesmířila se s tím a asi se nikdy nesmíří... Ale nebyla jediná kdo mě... nás takhle odosoudil... Lidi, kámoši si na nás ukazovali pstem a sem tam padla i nějaká ta hláška typu : “Lesby!“ To mě bolelo nejvíc... To že to nikdo nechápal... A teprve s tímhle vztahem jsem pochopila kdo jsou opravdoví kámoši a kdo si na ně jen hrál... Přiznávám, těch opravdových je méně... Ale jsou tu pro mě když to nejvíc potřebuji....
Už tolikrát jsem ten vztah chtěla ukončit... Ale když jsem uviděla ty jeho usměvavá očka a to ja je šťatsný že mě vidí, tak jsem to prostě nedokázala... A teď jsem ráda, že jsem to neukončila.
Asi by jste chtěli vědět, jak ten náš vztah vypadá po té jiné stránce, že? Určitě je Vám jasné, že spolu nespíme, protože to prostě nejde, ale vystačíme si i jinak... No hlavně ON, já si ještě za tu dobu netroufla. Ale taky se přidám do našeho „zlobení“... Strašně ráda mu jezdím prsty po páteři a ON se u toho krásně svíjí jak paragraf. Tyhle chvilky kdy já patřím jen mu a ON zase mě mám nejraději... Nebo když mě něčím mile překvapí... Růže, sladkosti, řetízek, plyšáci... To se pak s ním na oko nebavím a ho to strašně deptá.... A nebo když se jen tak procházíme ruku v ruce a celý svět patří jen NÁM...
Vím že se na něho můžu kdykoliv spolehnou... A věřím, že náš vztah bude trvat co nejdéle!!!
A co dodat na závěr? Každá pohádka má šťatsný konec a ta má není výjimka... A taky mi z toho plyne jedno velké ponaučení pro Vás: „ Nikdy nevěřte kamarádům do té doby než se zachovají jak ty mí anepomůžou Vám když je nevíc potřebujete! A vždy si stůjte za svým a poslouchejte vaše srde!! vždyť je to Váš život, ne?“